Avšak rodina Cao Weininga zde není a možná je to i dobře.
Wen KeXing vstane ze svého trůnu a jde předat své věno Gu Xiang. Zhou Zishu ho následuje.
“Mistře...” usměje se na něj.
“Jsi krásná.” řekne jí.
Jde k ní a vyhrne ji trochu rukáv, zapne ji na ruce náramek.
“Ten je ode mě.” usměje se. “Říká se, že nosí štěstí.” dodá a pokrčí rameny.
“Děkuji mistře.” a jde ho obejmout.
Zhou Zishu ji podá náušnice.
“A toto je ode mě. Snad se ti budou líbit.” položí jí je do dlaně.
“Ah, ty jsou nádherné.” také ho obejme.
“Mistře...” usměje se na něj.
“Jsi krásná.” řekne jí.
Jde k ní a vyhrne ji trochu rukáv, zapne ji na ruce náramek.
“Ten je ode mě.” usměje se. “Říká se, že nosí štěstí.” dodá a pokrčí rameny.
“Děkuji mistře.” a jde ho obejmout.
Zhou Zishu ji podá náušnice.
“A toto je ode mě. Snad se ti budou líbit.” položí jí je do dlaně.
“Ah, ty jsou nádherné.” také ho obejme.