Císař je po další hádce se svou ženou. Práskne dveřmi, už nehodlá poslouchat víc.
Místo snídaně jde na zahradu se projít aby se uklidnil. Většina sluhů z paláce už je na tyto chvíle zvyklá. Není to vůbec poprvé co se pohádali, takže jim už není divné, že císař není na snídani. Opět... Jen tentokrát kvůli něčemu jinému než obvykle. Ale to už ostatní neví.
Hlavně jak mu ukázal ten samý náhrdelník jako má on sám. Má tak zvláštní pocit, ale neví proč. Proč ho tak bolí, že neví? Že si nemůže vzpomenout? Najednou se mu před očima zjeví vzpomínka, na dva muže, jak se vášnivě milují, jejich nahá těla se navzájem dotýkají, ale netuší kdo to je, ale cítí jako by to měl vědět. Hned na to přijde záblesk nějaké ženy. Je to jako dýky do srdce. Vůbec to nechápe. Ale tak strašně moc to bolí. Vezme do své dlaně svůj náhrdelník a hledí na něj. Ty dva náhrdelníky do sebe zapadají. Dokonale a přesně. V tu chvíli se objeví další, jak jeden tomu druhému dává onen náhrdelník. Začnou mu téct slzy z očí. Takovou bolest ještě nezažil. Trhá mu duši i srdce. Padne náhle na kolena a slzy stékají ještě silněji než před chvílí.