Havraní křídla a netopýr 6. Nový svět- (DOKONČENO)

Díky své démonické části byla v něčem jako upír. Ano byla kvítko temnoty. Nový svět se rozdělil. Každému světu vládl někdo jiný. Takže začal relativní světový mír. Dobro a zlo se rozdělilo na dvě části, ale tím se narušila rovnováha. Tma nemůže být bez světla a světlo bez tmy. Kdo nezažije muka nepozná štěstí kdo nezažije štěstí nepozná muka. Takže se vše narušilo. Jeden svět v naprostém světle a druhý svět v čisté temnotě. A třetí svět rovnováha, ale Ďábla jeho svět přestával bavit a chtěl zničit další Boží výtvor. Ano Ďábel se začal nudit a bylo zle. Začal nenápadně zasahovat do světa Boha. Bůh se pak naštval a zničil ďáblův svět a ďábel opět zemi. Začala další válka mezi Bohem a Ďáblem k smrti se ti dva nenáviděli. Už byli zase v sobě. Nedokáží spolu spolupracovat. Alespoň ne na dlouho. Ale od kdy se Bůh s Ďáblem mají rádi? To k sobě nejde. Ne vážně ne. Po pádu Země a Dhap přežil jen Astrál. Země a Dhap přestali existovat. Ďábel vymazal Zemi a Dhap Bůh . Takže se mlátili v Astrálu. Raven s Orinwenem a Lilianou žili částečně v Abbysu a z části ve Městě Mrtvých. Neměli ani jeden duši.

Havraní křídla a netopýr 5. Svět po Apokalypse

Lidé vymřeli a vznikla vyspělá civilizace jménem Gona. Gona byli bytosti podobné lidem, které stvořil Hádes. Avšak nebyli zlí jak by si někdo mohl myslet. Jak už bylo řečeno píše se 56. století po Kristu. Ódin potom stvořil Renege, bytosti na způsob lidí. Renege byli bílé bytosti s růžovými či zelenými oči. Měli ruce i nohy jako lidé a různé barvy vlasů od černé po modrou. Renege byli bytosti co žili ve světle. Na rozdíl od Gona mohli na slunce. Bytosti Gona žili v podzemí světa a nemohli na slunce. Slunce by je spálilo. Renege se živili krví Gona. Gona měli tmavě fialovou krev. A Renege měli bílou krev. Raven s Orinwenem a Lilianou se usídlili na zámku Rowa. Vznikli nová města i nové vesnice. Veškeré bytosti byli prvně kočovnými národy. Postupně na tento obnovený svět začali opět přicházet upíři, vlkodlaci, démoni i andělé. Ovšem tentokrát se snažili tuto zemi oživit a rozvést. Snažili se všichni tu zemi zachránit. Upíři se začali živit krví Renege. A vlkodlaci zase těli Gona. Postupem času se jejich těla přizpůsobili a zvykli si na jinou krev a na jiné maso.

Havraní křídla a netopýr 4. Lidstvo na pokraji vyhynutí

Upíři zde už nehráli skoro žádnou roli ani vlkodlaci. Tentokrát šlo více o válku mezi démony a anděli v lidském světě. Ovšem lidé zde hráli velkou roli. Byli totiž oběťmi. Ano lidé to schytali nejvíce. Lidstvo na pokraji vyhynutí. Pamlsek pro démony. Démoni se živili jejich energií a upíři jejich krví no a vlkodlaci jejich masem. Takže lidé padali jako mouchy. Ale proč ne lidé jsou jen jídlo. Lidé jsou jen falešní, ale my jsme ještě krutější. Nenávist vůči lidem stále jen stoupala opět a proč ne. Proč by měla tak podřadná rasa existovat? Pravda upíři by potom vyhynuly pravděpodobně i vlkodlaci a to by dobře nebylo. Porušila by se ona rovnováha, ale ta je už teď znovu porušena díky další válce, ale je pravda, že svět je až moc přelidnění a potřebuje se rovnováha zase vyrovnat. Přesně tak moc lidí. Je to potpotřeba pročistit a vyrovnat rovnováhu mezi všemi světy. Je to nutná nezbytnost. Říkáte si žel? Já ne tedy. Proč vždy to odserou hloupí lidé? Nejsou až tak potřebné a jsou hloupý národ. Takže tak nějak. Jen by žel měli někteří přežít.

Havraní křídla a netopýr 3. Mezi prsty proudí čas

Raven občas utíkala do svého světa aby ji realita tolik nebolela. Je pravda, že je královna démonů. Je pravda, že on je padlý anděl. Je pravda, že pocházejí z Abbysu neboli pekla ( propast). Je pravda, že se znají staletí. Je pravda, že jsou nesmrtelní. Je pravda, že pijí krev, požírají lidské maso a živí se lidskou energií. Je pravda, že ji stříbro nezabije. Prakticky vše je pravda až na to, že se zabil. Zabil se jen v její hlavě. Raven je zvláštní dívka. Co žije někde mezi realitou a fantazií. Avšak do světa své fantazie utíká vědomě aby ji z reality nehráblo úplně. Na to, že není člověk má mnoho psychických poruch. Ano je to divné, ale pravda. Je šílená a psychopat. Ale to se u nelidské bytosti dá čekat, že? A ano její hlavní postavou v jejích většině příběhů je ta samá postava. Muž jejího života co má mnoho tváří a mnoho jmen v jejím světě fantazie. Ano píše fantasy - magorie o své největší lásce svého života. Kdyby nepsala tak zešílí ještě více. Ona ví pravdu. A její skládanka se postupně dává dohromady. Miluje jen jeho.

Havraní křídla a netopýr 2. Chaos v chaosu

Ano úryvek z jejího předlouhého žití a zajímá vás o jejím životě více? Tak čtěte dále a neodcházejte. Vím její život je lehce chaotický. Tak snad vás to milí čtenáři neodradí. Ano pocházejí z Abbysu , ale v lidském světě se poznali až po mnoho staletí dále na noční škole Hanwer. Ze začátku si jeden druhého moc nepamatoval. A ani jeden si nemohl vzpomenout odkud se znají. Cítili už od začátku to silné pouto mezi sebou a oba cítili, že se znají celou věčnost. Jen jak říkám nemohli si vzpomenout odkud. Pamatovali si svou minulost z tohoto světa i věděli co jsou jen jim byli vymazány vzpomínky na sebe. Vše si z těch staletí pamatovali celé své životy. Na lidském světě nebyli nikdy zabiti jen žili každý jinde a sám za sebe. Jednoho večera se objevil u nich na škole. Měl dlouhé blond vlasy , modrè oči a na sobě černou košili a kalhoty a černý gothický kabát. Zamilovala se do něj tehdy na první pohled. Tak silně. Její láska k němu je silnější než smrt. A to kvůli těžkým depresím má za sebou hodně pokusů o sebevraždu. Jen ho nebyla schopna poprvé oslovit. Byl tak nádherný když tam tak stál. Přesně z jejich snů jako dělaný.

Havraní křídla a netopýr 1. Realita, sny a bludy

Obrázek 1, Obrázek 2

(Tuto povídku jsem psala v roce 2017 po nocích v psychiatrické léčebně avšak nikdy jsem ji ještě nezveřejnila celou)

Byla mladá. Bylo ji teprve sedmnáct let. Chodila do noční školy Hanwer. Milovala černou barvu. Byla to mladá samotářská dívka co sedávala v koutě s knihou a v sluchátkách puštěn Marylin Manson. Milovala gothic subkulturu. Ale na akce v té době nechodila. Ano byla to mladá gothic dívka. Gothic byla od svých třinácti let. Chodila v potrhaných punčocháčích, síťovanýmy návleky na rukou, sukních i kalhotech. Převážně v černé. Milovala černou, krvavě rudou, bílou, se stříbrnými doplňky. Do školy chodila s býlím pudrem, černými rty, i nehty, a černými stíny. Nosila krátké vlasy s výholy po obou stranách. Ano byla závislá na výholech od svých dvanácti let. Jo čas plyne. Vzpomíná na dávnè časy. Teď je ji dvacet pomalu dvacet-jedna . Sedí u svého bloku a píše své vzpomínky střižené svou fantazií. Ano nudí se tak píše další část svého života. Asi se potřebuje vypsat. Kolik řádků napíše to neví. Její jméno je Raven Kirk. Miluje havrany a netopýry.

Ve vzduchu je cítit zlo- šestý díl- (DOKONČENO)

Konečně se probrala k vědomí a začala vnímat. Zmateně se rozhlížela kolem sebe. A s vyděšeným výrazem se zahleděla na muže před sebou. "Už vnímáte?" ptal se jí ten neznámý muž. "Kdo jste?" optala se znovu. Vůbec nechápala co se právě děje a stalo. "Já jsem Inkake a jsem šaman. Jsem indián. Zdálo se mi o vás a měl jsem i o vás vize. Vám se též zdáli ty pro vás divné sny, že?" představil se a rovnou se vyptával. Teď už vůbec nechápala. Jak ví o těch snech? Zamyslela se. "Jak víte o těch snech?" ptala se udiveně. "Jak říkám jsem indiánský šaman a vy medium." pronesl. "Co je to?" nechápala. "Pojďte. Teď není čas na vysvětlování" odvětil. Co? Nějaký šílený indián mi bude poroučet? Bručela v duchu. Ale něco ji táhlo dolů mezi skáli. Na to, že byl začátek dnu byla ponurá tma jako v hrobě. Především zde mezi stromy lesa. Rudočerná obloha s šedavou hustou mrazivou mlhou. Cesta se ztrácela. Nebylo viděti na krok. Mezi stromy v mlze se něco blýskalo a hýbalo. Vypadalo to jako miliony svítících rudých a zelených nelidských očí. I když byl velice mrazivý den tak se potila hrůzou.

Ve vzduchu je cítit zlo- pátý díl

Když se oblékla vyrazila tedy ven do toho mrazu. Blížili se vánoce. Svátek, který nenáviděla. Tak se vydala směrem ke skalám. A přemýšlela nad těmi divnými sny. Prošla kolem domů sídliště až k zastávce. A tam divný pocit zesílil. Něco jako by ji dusilo zevnitř. Padla na ni divná tíha. Zamotala se ji hlava. Ku*va co to má být? Zaklela. Temná až hmatatelná energie všude ve vzduchu. Zavál vítr. Studený až ledový. Ale ten jinak ledový závan. Pocítila strach. Něco jako by ji vzalo za ruku a táhlo ji to do skal. Nešlo tomu odporovat i kdyby chtěla. Ta neviditelná síla jako by ji drtila ruku. Sáhla si na to místo, ale nic hmatatelného neucítila. Pak měla pocit jako by ji někdo chytl pod krkem. Šla a šla pryč ze sídliště k cestě. Naštěstí tu není moc lidí. Říkala si v duchu. Cítila se jako šílená. Vůbec netušila co se to s ní děje. Kdyby tu bylo více lidí určitě by někdo zavolal blázinec. Hlavou se ji honili myšlenky. Nebe najednou zčernalo.

Ve vzduchu je cítit zlo- čtvrtý díl

Poslední dobou měla hodně divné sny. Až noční můry. Černý prostor. Běžela divným temným lesem? Prostor a něco jako les. Běžela po tom černém prostoru. Míjela stromy. Vše bylo rozmazané. Vytí. Vlků? Ano znělo to jako vlci jen hlasitější a děsivější. Kde to jsem? Krev a nějaká těla. Vnitřnosti. Probudila se. Několik nocí temné noční můry.

Ve vzduchu je cítit zlo- třetí díl

Snažila se zabít už zde v rámci nemožných možností. Několikrát se pokusila o útěk. Bez vísledku. Obvinili ji a odsoudili. Její jediní přátelé Mark,John a Elissa tušili, že tu něco nehrálo. Jak ji znali byla to hodná milá holka jen občas agresivní, ale až tak že by někoho zabila? Blbost. Svou agresi uměla ovládat. Sice občas někoho napadla, ale to ji ostatní schválně vyprovokovali. Pár lidí poslala na áro když ji záměrně provokovali. Když ji někdo přepl tak měla velikou sílu. Na to, že byla žena ztřískala a zmlátila dost mužů. Rádi ji provokovali. Tak ji přepli a ona je zmlátila tak, že se nemohli hýbat jak je bolelo celé tělo.

Ve vzduchu je cítit zlo- druhý díl

Jelikož na toto místo moc nikdo nechodil tak i když to bylo pod sídlištěm nikdo o tomto krve prolití nevěděl. Všude krve jako z vola. Začínalo svítat. Kosti a kusy těl zhruba tří set lidí se válely v okolí. Vlci vyli z lesů. Skály začínali zalévat první chladné paprsky ranního slunce. Vítr si hrál s vlasy těch mraky mrtvol. Pomalu, ale jistě začínal být cítit pach krve,moči,sraček...hniloby počátku zatuchání mrtvých těl. Bílé světlo zalilo tuto pohromu.

Ve vzduchu je cítit zlo- první díl

Obrázek 1, Obrázek 2, Obrázek 3

Vítr se zvedl a ochladilo se. Začalo pršet. Bylo tak pět hodin odpoledne. Už se bude stmívat. Řekla si zahleděna směrem k lesu. Z dáli se ozvalo vytí vlků. Psy začali štěkat. Je pravda, že poslední tak dva měsíce jsou celkově zvířata dost neklidní. Co to s nimi je? Ano i lidé začínají býti neklidní. Uvědomila si když se nad tím tak zamyslela.

Hodiny-Čas bez času dvacátý díl- (DOKONČENO)

Její rodina byla velice zvláštní. Její máma byla vlezlá medovitá ženská. A její nevlastní otec tyran. A pravý otec alkoholik z těžkými depresemi. Její rodiče se rozvedli když ji byli dva roky. Její máma měla nového muže ještě před rozvodem. A časem se dozvěděla, že ji psychiatři zkurvili život. Proto k nim přestala chodit. Ani oni jejich dceři neuměli pomoci. Měla hodně psychických nemocí na které se přišlo už moc pozdě tak, že už s tím nešlo dělat nic. Jak tedy měla žít když ji nikdo neuměl pomoci? Jak měla žít když nikoho neměla? Když ji nakonec každý poslal do prdele? Či ji zemřeli? Jak s tím vším měla žít když na vše byla sama? Jen samota,bolest,utrpení. Rozvrácená rodina, která ji nedokázala brát takovou jaká byla. Snažili se z ní udělat normálního člověka aniž by věděli, že není normální a nikdy nebude. Když všichni psychiatři tvrdili, že je úplně normální a jen nevychovaná. Tak ovšem svou debilitou a nevzdělaností zničili jeden lidský život. Roky šikany, teroru, bolesti, smrti. Celý život ji umírali její milovaní. Roky sebedestrukce. Pokusů o sevevraždu. No konečně je po své vysněné smrti. A šťastná.

Hodiny-Čas bez času devatenáctý díl

"Kdo jste?" optala se těch tří. První postava byla kostra s černou kápí a v kostnatých rukou držela kosu. Jo tuto postavu už moc dobře znala. Byla to sama Smrt. Druhá postava byla bílá s žlutými křídli a svatozáří a v dlaních držela bílou svíčku s bílomodrým plamínkem. To musí být nějaký anděl, ale už nevěděla, který je jich strašně moc. Třetí postava byla podobná té druhé jen byla černá s rudou korunou, kterou zobrazoval had a v dlaních svírala jablko. To musí být pán podsvětí. Proč se jich vůbec ptala když zhruba ví co jsou zač. "Já jsem Smrt. A toto jsou mí dva věrní sluhové. Toto je archanděl Gabriel a toto Hádes." pronesla postava s kosou. "No představovala jsem si vás jinak. Teď bych měla projít očistcem co?" prohlásila. "Ano. Teď půjdeš s námi. Pak se uvidí co s tebou bude dál" odvětila Smrt. Nějak se nebránila tohoto světa měla plné zuby.

Hodiny-Čas bez času osmnáctý díl

Ticho a klid. To co hledala celý život našla až po smrti. Stála nad svým mrtvým hmotným tělem. A jen tak bez pohnutí ho sledovala. Povedlo se. Radovala se. Měla úsměv na tváři. Konečně toto hmotné tělo zemřelo. A já jsem volná. Říkala si. Byl to nádherný pocit. Pocit volnosti. Euforie. Konečně žádná odporná bolest. Konečně. Jásala. Najednou ji z toho jásání vytrhli nějaké hlasy. Zahlédla pár. Nějakého muže a ženu jak se blížili k jejímu mrtvému tělu. "Proboha!!" vyjekla ta neznámá žena. "Je mrtvá?" otočila se k tomu muži. Muž se snažil u dívky nahmatat tep, ale marně, ale tělo bylo ještě lehce teplé. "Zemřela před chvílí. Maximálně hodinu zpět" odvětil klidně muž. "Chudák holka" pronesla žena. Dívka se zazačala smát. Pche, prej jsem chudák když jsem mrtvá. Říkala si. Neznámá žena sebou cukla. Muž se divil co dělá. "Měli bychom zavolat policii, záchranka je už zbytečná" otočil se muž na ženu. Ta zkameněla s vyděšeným výrazem "Ale tu voláš ty drahý" pronesla směrem k němu. Muž vytáhl mobil z kapsy. "Nu tak tedy dobrá" pronesl otráveně a zamyšleně.

Hodiny-Čas bez času sedmnáctý díl

Rozhodla se pro poslední snahu aby bylo lépe. Rozhodla se po pomalu roce co je sama si najít přítele či přítelkyni. Poslední snaha se se vším vyrovnat. Poslední snaha o to začít úplně znovu. A když poslední snaha nevvyjde tak se rozhodla se prostě zabít. Snaží se po dvou letech opět nabrat sílu vstát. Nemůže jít dál když během dvou let nemá sílu ani vstát. Poslední dva roky to zabili úplně. Snaží se to vše přejít a mávnout nad tím vším rukou. Jen ji ty události srazili na takové dno na jakém nikdy předtím nebyla.. Ano to co se vše stalo..To ji zničilo...Tolik bolesti a žalu. Lidé ji úplně zničili..Už nikomu nevěří. Bolí ji duše. Povede se ji být někdy šťastná? To je ve hvězdách. Dokáže být jiná? O to se marně snaží celý život. Změnit to co změnit nejde. A smířit se s minulostí? Nemožné. Proč to tak bolí? Proč jsou lidé tak zlí a necitelní? Ano bývala i komunikativní, ale po jisté události se úplně distancovala od lidí. Její strach z lidí se prohloubil. Lidé jsou necitelní tvorové. Bála se další bolesti, kterou už nedávala. Chtěla zemřít.

Hodiny-Čas bez času šestnáctý díl

Láska je kurva. Miluje ho šest let od prvního pohledu na něj. Miluje ho celým svým srdcem. Ten s vlasy barvy slunce. Pořád ji zachranuje život. Stále a pořád dokola. Zachránil ji už tehdy než to udělal. Než se zabil. Vždy když někoho miluje tak zemře či ji ublíží. Smrt ji pronásledovala všude. Už nemohla dál. Ta bolest ji spalovala jako plameny ohně unitř jí. Byla to smrt za živa. Už se nedokázala smát a cítit štěstí. Hledala světlo v temnotách, ale temnota byla její jedinou přítelkyní co ji doprovázela všude kam se hla. Jen úporná bolest, žal, utrpení, samota. Jo jednou v životě se necítila sama. Ano ty dva zasraný roky. Roky faleše a lži. Ten ji srazil na nejnižší dno. Kvůli němu tehdy opět spadla do alkoholu, trávy a znovu do drog. V nejtěžších depresích začala sbírat hřbitovní svíčky. Byli prvně na jejich hroby avšak nějak nestihla otevřený jediný hřbitov. A z toho vzešla posedlost hřbitovními svíčkami a celkově smrtí. Začala z toho všeho býti posedlá smrtí a vším co se smrtí mělo co dočinění.

Hodiny-Čas bez času patnáctý díl

Šla spát. Usla pomalu jen co lehla. Ráno odjel bez rozloučení. Bylo ji smutno v hloubi duše. Toužila po smrti. Dál ji hnalo jen to, že zde ještě na někoho čekala. Na osobu co má být mrtvá. Na svou lásku. Avšak viděla ho jen dvakrát v životě. Sice si vzal život, ale vstal z mrtvých. Ach, kdo by řekl, že láska na první pohled bude tak silná? Milovala ho, toužila po pravdě jen po něm. Ale věděli to snad jen dvě osoby. Dalo by se říci, že to bylo jejím tajemstvím. Bylo pro ni nebezpečné aby nejí nejniternější nitro a bolest někdo znal. Hodně nepřátel v zádech. A hodně ji lidé ublížili. Lidé ty malé červy zadupat do země. Lidstvo největší špína a odpad. Avšak sám Lucifer prahl po její duši. Bůh ji vždy chtěl zničit a temnota ji chránila před likvidací. Avšak pár démonů po ni občas útočí. Nejraději na ni útočí démoni bolesti. Živí se její bolestí. Má ji v sobě tolik, že se stáhla úplně od lidí a zešílela s toho všeho.

Hodiny-Čas bez času čtrnáctý díl

Vyspala se a k večeru šli do čajovny. Už dávno nemá s kým tam chodit. Povídali si o všem možném. O životě, psychických poruchách, vztazích o světě. V něčem si rozuměli a v něčem nikoli. V něčem byl úplně jiný. Hlavně nevěřil v magii a nic o tom nevěděl. No jo vysvětluj něco člověku. To je téměř nemožné. Nechápal ji ve většině věcí a v pár ano. Objednali si čaj a vodní dýmku. Jo dýmky. Tu neměla asi rok...staré časy...minulost. Temná část minulosti. To co ji srazilo nejvíce na kolena. Sny se tříští a zdraví jde do kopru. Nenáviděla tento svět. A nenáviděla lidi. Padl na ni smutek. Bolest na duši. Toto peklo není k žití. Chtělo se plakat. Prostě nechtěla žít. K tomu ji bylo zle fyzicky. Nachlazená. Bolest hlavy,kašel,dušení,bolest v krku, oteklý krk(uzliny).

Hodiny-Čas bez času třináctý díl

Spala až do osmi večer. Její spánek byl neklidný. Budila se. Zdálo se ji o něm. O své lásce. Jen ve snech byla s ním. Když se ji o něm zdálo byla v euforii. Jedině tam s ním cítila štěstí. Jen tam mohli býti spolu. Když se probudila byla spokojená ale i v depresi. Už opět nebyla s ním. Zase krutá realita a samota. Sedla si ke stolu v kuchyni a hleděla do zdi. Mimo realitu. Opět ten tupý pohled někam. Stav kdy se vypaří vždy čas. Zapálila cigaretu. Ach, zapálila filtr. To se jí dloho nestalo. Tak si šla udělat kafe. A pustila si random písničku Shura-2Shy. Zapla si vymletě počítač. A vzala si čokoládovou tyčku položenou na stole. Byla už dávno noc. Avšak takové vyčerpání dlouho necítila. Definitivní vyčerpání organismu. Opět. Opět je to tu.

Hodiny-Čas bez času dvanáctý díl

Došla na vlakové nádraží. Ještě stíhala poslední vlak. Nastoupila a sedla si k oknu. Začalo pršet. Vítr foukal jako o závod. Tma jako v pytli. Podzim. Na začátku zimy. Blížili se Vánoce. Ano už zase. Nenáviděla je. Jo měla určité dny, které nenáviděla. Valentýn,Vánoce,Silvestr. A pak 19.květen,3.květen a říjen,listopad,únor. Milovala sice to počasí a vše, jen ji to vracelo do jejího dávného období které ještě neskončilo. Blbé vzpomínky. Nenáviděla svůj život. Nenáviděla sama sebe. Chtěla tu zrůdu zabít. Tu zrůdo, kterou byla. Pro ostatní zrůda nebyla, ale nikdo ji to nevymluví. Pro sebe byla zrůdou. Mohli ji říkat jak je dokonalá, ale pro sebe byla ošklivá.

Hodiny-Čas bez času jedenáctý díl

Dopila. Měla tak pět panáků vodky a jeden zelený. Jo byla hezká, ale ona stále milovala svou mrtvou přítelkyni a ještě více jeho. Svou lásku. Možná ani neexistuje. Šílenství? Nemluvila jsem se vzduchem? Byla lehce v náladě. Rozhodla se jít domů. Bylo kolem desáté. Zapálila cigaretu. A vyfoukla hustý dým do černé noci. Šla na stanici vlaku. Sovy houkaly vzduchem. Už se jí nechtělo chodit pěšky. Rozhodla se sjet těch pár stanic vlakem. Pouliční lampy svítili v temnotě noci. Vrány. Ozval se zpěv vran. Obří hejno krákalo nad její hlavou ve stromech. Symbol smrti. Ale co tu dělají?

Hodiny-Čas bez času desátý díl

Tak se začali bavit. Měli mnoho společného. Udělali mnoho gotických fotek na hřbitově. V podzimním sychravým listí v nádechu podvečerní melancholie, na náhrobcích u starých soch andělů a svatých, křížů, lavičce i takové kde si dávali pusy. Obě byli tuze, velice osamělé ona byla více na holky a ta dívka byla moc roztomilá. Navíc byla jako ona. Ta dívka byla nádhernou temnou princeznou jejích snů. Její mramorové srdce začalo tát.

Hodiny-Čas bez času devátý díl

Stála tam jako přimražená. Nakonec vyděšeně přeběhla zbytek kolejí. Stihla to. Pak ve tmě sledovala osvětlený kostel. Ano stála těsně u kolejí u zábradlí. Vyhlížela vlaky. Chtěla to ukončit. Avšak vždy když přijížděl vlak tak se jen přitiskla k zábradlí a sledovala je jak pár centimetrů projíždí těsně kolem ní. Nebyla schopna pod něj skočit. Vždy jen dlouhé čekání a pak těsné uskočení. Není lehké skočit pod vlak či ze skály.

Hodiny-Čas bez času osmý díl

Smutek,úzkost,bolest. Největší zlo. Její život byl obrovská horská dráha. Chvílemi se cítit jako Bůh a potom jako bláto na zemi. Ale kdo nezná nepochopí. Čím větší boží stav tím větší čeká spád dolů do těžkých depresí či stavy šílenství. Období chaosu miliony nápadů a myšlenek a období těžkých depresí neschopnosti čehokoli.

Hodiny-Čas bez času sedmý díl

Gud döden kommer för mig ..Jag är död. ..Min själ fördömd för evigt ... Jag är fördömd ...

I prdel je procházka růžovou zahradou...toto je horší než to být jen v prdeli. Těžké deprese střídající se s agresí a Bohem. Minimálně. Noční nespavost a období převráceného režimu.

Hodiny- Čas bez času šestý díl

Stále přemýšlela co bude dělat. Hřbitovy ji už nudily stejně jako vše. Na čtení knížky náladu neměla. Na čumění na film též náladu neměla. To dělala pomalu pořád. Pustila si Sigur Rós- Ekki Múkk její nejoblíbenější písničku od nich. Milovala sever. Přála si zmizet nejlépe na Island za polární září či do Švédska za svou nejoblíbenější kapelou.